Jak určit Nahloučená kornatka

Pro správné určení druhu Nahloučená kornatka (Stereum complicatum) zkontrolujte každý z těchto znaků postupně. Nesprávné určení je nejčastější příčinou otravy houbami, takže vždy porovnávejte s více zdroji.

Určení krok za krokem

1. 1

   Klobouk

   Tvar, barva, povrchová textura a průměr.

   Horní (sterilní) povrch „kloboučku“ je plstnatý až chlupatý, v koncentrických zónách, někdy s nevýraznými zónami. Barva se pohybuje od bělavé, krémové, okrové, šedohnědé až po nažloutle hnědou, často s narůžovělými či oranžovými odstíny. Okraj je většinou světlejší, bělavý nebo nažloutavý. Po dešti může být povrch tmavší a méně výrazný.

2. 2

   Žábry

   Připojení ke třeni, barva a hustota.

   Chybí, plodnice je resupinátní (rozlitá) až efuzoreflexní (kůrnatá s volným okrajem). Hymenofor je hladký, někdy slabě hrbolatý, s bělavými, žlutavými, okrovými až narůžovělými barvami. Po poranění či otlaku se obvykle zbarví do načervenalého odstínu, což je důležitý rozlišovací znak od Stereum hirsutum, které se nezbarvuje červeně. Pod lupou jsou patrné cystidy na hymenoforu.

3. 3

   Třeň

   Délka, tvar, povrch a případný prsten.

   Chybí. Plodnice jsou přirostlé přímo k substrátu.

4. 4

   Dužnina

   Barva, textura a reakce při řezu.

   Velmi tenká, kožovitá, houževnatá, bělavá až světle okrová. Bez výrazné chuti nebo vůně. Při zasychání se stává velmi pevnou a kožovitou.

5. 5

   Plodnice

   Celkový vzor růstu.

   Plodnice jsou často nahloučené, střechovitě se překrývají a splývají. Mohou být kůrnaté, miskovité, či tenké, polokloboukaté až rozlité, pevně přirostlé k substrátu. Okraje jsou volné, vlnkaté a často laločnaté. Velikost jednotlivých „kloboučků“ je obvykle 1-4 cm na šířku a 0,5-2 cm v radiálním směru. Tloušťka bývá 0,5-1 mm.

6. 6

   Stanoviště

   Kde a na jakém substrátu roste.

   Roste saprotrofně na mrtvém, opadaném dřevě listnatých stromů, nejčastěji na větvích a kmenech dubů (Quercus spp.), ale také bříz (Betula spp.), buků (Fagus sylvatica), lísek (Corylus avellana) a olší (Alnus spp.). Preferuje vlhčí stanoviště v lesích, parcích nebo podél vodních toků. Způsobuje bělou hnilobu dřeva.

Klíčové fakty

Povrch klobouku

Plstnatý, chlupatý, zónovaný, měnící barvu s vlhkostí.

Forma růstu

Rozlitý až střechovitě nahloučený, kůrnatý až polokloboukatý.

Otisk výtrusů

Bílý.

Barva těla

Bělavý, krémový, okrový, šedohnědý, narůžovělý na horní straně; bledý až nažloutlý na spodní straně (hymenoforu), červenající po poškození.

Zápach

Nevýrazný.

Změna barvy při řezu

Hymenofor (spodní strana) se po otlaku zbarvuje do červena (důležitý diagnostický znak).

Výška

Není relevantní, roste přisedle.

Průměr klobouku

1-4 cm na šířku, 0.5-2 cm v radiálním směru.

Znaky plodnice

• Připojení lupenů: Žádné lupeny, hymenofor je hladký.
• Tvar třeně: Žádný třeň.
• Povrch třeně: Žádný třeň.
• Prsten: Žádný prsten.
• Průřez třeně: Žádný třeň.

Prozkoumat Nahloučená kornatka